Kdepak je nejbližší blázinec?
Manžel odešel s Jeníkem na chvilku ven.
Vím, měla bych vytírat, žehlit, vydrhnout koupelnu, naplnit myčku nebo uklidit ten nepořádek na zahradě.
Co si o nás sousedé asi pomyslí? Hahaha, na tu větu už bych měla konečně zapomenout... :-)
Nějak nemám sílu uklízet.
Alespoň občas ty volné chvilky, kdy tu Jeník není, chci využít pro sebe.
6 dní "dovolené" bez Jeníka uteklo jako voda. Jéje, to byl klid. :-)
Asi po 5 letech jsme byli mimo domov "jako rodina". Poslední léta jsme se vždy půlili - většinou byl manžel a holky na výletech a já jsem byla doma - nejdřív těhotná, pak doma s Jeníkem.
Zpočátku jsem uvažovala, že zase zůstanu s Jendou doma, protože cestovat s ním na Moravu zrovna NEJDE, ale pak mě napadlo, že pojedu taky.
Určitě mu chybět nebudu. Sice to malinko bolí u srdíčka, ale je to tak.
A řekla bych, že to byl skvělý nápad.
Přijela moje maminka, dostala 2 "lejstra", CO A JAK má dělat, jaké rituály dodržet a Jeníček byl spokojený.
Je mu jedno, kdo mu poskytne jídlo, pití a zajeté rituály...
A my?
Po několika letech jsme si užili rodinnou dovolenou. Už jsem málem zapomněla, jak je to hezké - chodit po hradech, zámcích, podívat se do ZOO, do muzea, 2x denně zajít s holkama do cukrárny na zmrzlinu, aniž by na mě někdo ječel nebo se vzteky válel po zemi.
Navštívila jsem 2 kamarádky, se třetí jsem si zašla na večeři do restaurace a vůbec mě netrápily výčitky, že nejsem doma se synkem. Naopak...užívala jsem si každou volnou minutku.
Od poloviny ledna jsem přečetla 20 knih o autismu a za poslední 2 měsíce ani jediný řádek v knize...nebyl čas.
Čertík chodí spát kolem 23. hodiny a poté už padám únavou.
A teď ? Během pár dnů dovolené jsem přečetla 2 knihy a vůůůbec NE o autismu... Zařekla jsem se, že 20 odborných knih na jedno téma je "až až" a že už se stejně nic jiného asi nedozvím.... a tudíž s knihami o problematice poruch autistického spektra končím. Doufám, že mi to předsevzetí vydrží.
Po návratu z Moravy uběhlo pár dní doma a já bych s klidem zase ujela pryč....
Třeba dnes Jeníček vstával "levou zadní"... (a vstává někdy jinak?) :-)
Houska namazaná máslem k snídani stojí na stole i teď - v pozdním odpoledni ...nikdo se jí ani nedotkl....
Vím, to jen můj manžel má pocit, že Jeník nemůže pít 2 malinové Actimely denně a sníst 2 Brumíky, pár piškotů, plátek suchého kukuřičného chleba a pár tyčinek...a tak stále dokola každý den.
Už asi půl roku.
Proto mu občas do lahvičky dá kakao, podruhé jen jeden actimel a smíchá ho s obyčejným mlékem nebo vymyslí jiný "super experiment" a Jenda pak se řevem odmítá pít: "Jeníkovi nechutnááá"....
Můj muž si nedá říct, že mi trvalo několik měsíců pokusů, než jsem zjistila, že Jeníček pije JEN malinový actimel (nebo Hollandii). Bylo mi divné, proč někdy mléko vypije a jindy ne...a když ho manžel zkusí takhle párkrát "ošidit", že mi zase trvá několik dní než Jeník začne mléko znovu pít.... Dnes měl manžel pocit, že Jeník "musí" jíst to, co ostatní, a tak mu namazal housku.... Jenda byl však jiného mínění. Housky se ani nedotkl.
Po vypití mléka jsme se chystali pro fotky do 18 km vzdáleného města...Jenda se nechtěl oblékat, řval jak tur, snažil se ze sebe servat mikynu, (naštěstí si ji sundat neumí), válel se po zemi, utíkal, mlátil tatínka, házel po zemi láhev s čajem a ječel i v autě....
V obchodě jsme vyjeli po jezdících schodech, dolů však Jenda odmítl sejít po obyčejných....Ale jezdící schody dolů nejsou. Tahal taťku se řevem z obchodu, odmítal čekat, až si něco vybereme a zaplatíme, musela jsem s ním odejít pryč, protože se lidé otáčeli... Venku plakal, když jsem odešla do lékárny nebo do zeleniny a nechala ho sedět na golfkách před obchodem - a to tam byl s tatínkem...´
A cestou domů autem? Nesměli jsme promluvit ani slovo, protože Jenda okamžitě hystericky ječel a kopal mě do zad...." Mámo zlá, nemluv, di pič ( jdi pryč)"...."Taťko zlej, ticho"....."Neslyším, neslyšííím, neslyšííííím, neci jádio (nechci rádio)" ...." NECH tohoooo"!!!! apod.
Odpoledne hladina hluku doma prudce stoupá - s taťkou na sebe narážejí "dva berani" a nikdo nebere ohled na mé "nervy".
Jeník několikrát vzteky rozházel různé věci po zahradě, protože taťka má pocit, že se nemá "postopadesáté" dívat na Ovčí babičku, a tak mu vypíná televizi.... Tatínek si myslí, že přes den Jeníček nepotřebuje dudlíka a deku, že by už měl chodit na nočník, a tak mu nočník neustále připomíná...atd atd.... snaží se mu nabourat jeho rituály a Jenda to těžce nese....
Aby se Jeníček uklidnil, honí pak Betynku s plácačkou na mouchy, převrací její boudičku nebo s rukou v pusince a svými echoláliemi běhá s koštětem stále dokola po zahradě...
Nemůžu manželovi říct, že už se modlím, aby bylo pondělí a on šel po 16 dnech dovolené konečně do práce.
Často mám pocit, že energii mi neubírá dítě, ale manžel... A nesmím to říci nahlas.
Brzy skončí doba prázdnin a dovolených a snad se zase vrátíme do "zajetých kolejí" a Jenda se třeba malinko zklidní....
A na mě ted čekají na zahradě ty rozházené
věci a já se k tomu ne a ne odhodlat...
Má to nějaký smysl, když to čertík rozhází "v cukuletu" znovu? :-)
Komentáře
Přehled komentářů
I já poslouchám od -ex, proč ještě 7ileté dítě neumí jíst příborem, proč se pořád dívá na jednu pohádku, proč se s ním nedá nikam jít, proč proč proč...
A když to zkusím, dám jinou pohádku, aby si "rozšířil repertoár", je zle...
Nejhorší stavy mám, když mi mé milované modrooké díťátko zařve do ucha, že mě zabije, když mě odvádí ke dveřím a´t jdu pryč a nechce mě...no a už to mám rozmazané
:o)
(Zuzana, 25. 8. 2010 15:15)
Prečítala som si tvoje články o Janíčkovi. Nemôžem si pomôcť, ale je to rovnaké ako keby som čítala o mojom Maťovi. Presne to isté obdobie pochybností, je to autizmus, nie je to autizmus, rekapitulácia jeho vývoja od bábenka dovtedy, kedy mi došlo že niečo nie je v poriadku......... potom tie Vaše príbehy, ako vzbudzujete pozornosť škriekaním a hádzaním o zem. U nás je akurát ešte reč dosť slabá a hlavne echolalická. Maťo má teraz 4 roky a atypický autizmus. Konečne sa mi podarilo ho dostať do škôlky pre takéto detičky a dúfam, že už všetko pôjde len k dobrému koncu. Prežili sme si hrôzostrašný rok v normálnej škôlke, z ktorej si odniesol síce niektoré návyky (hygiena, jedenie...) ale aj hroznú agresivitu a strach. Je to teraz o to ťažšie ho dostať do normálu a máva dosť veľké záchvaty zúrivosti, kedy dokonca ani o sebe nevie (je niekde úplne mimo).
Aj ja som sa akosi ani neviem ako odizolovala od všetkých známych a susedov, lebo sa musím Maťovi prispôsobovať.
Ak budeš mať chuť môžeš mi napísať na DanisovaZ@zoznam.sk. Budem rada a môžeme si snáď aj nejaké skúsenosti vymeniť.
Prajem veľa pohody a spokojnosti, lebo len to na našich drobcov zaberá. :o)
Zuzana Danišová
věci na zahradě
(novi, 24. 8. 2010 22:47)
na rozházené ěci se vykašlete- stejně za chvíli budou zase všude, já to taky už vzdala
JINAK PŘEJI PEVNÉ NERVY
Dovolená
(Monika, 20. 8. 2010 20:24)
To je super, že dovolená vyšla. Ono je to potřeba občas vypnout. My letos poprvé poslali Járu na auti tábor a na ten týden budu taky vzpomínat celý rok:-)
S tím ostatním je to těžké. Můj muž taky občas nechápe, proč náš J. dělá to a nedělá ono. Myslím si, že chlapi se s tím hůř vyrovnávají, že nechápou, že určité věci se nezmění i kdybychom se rozkrájeli. Držím palce, aby v pondělí mužovo nasazení Jeníka srovnat "do latě" polevilo. Musí to být pro všechny náročné
Odkaz
(Hanka a Valerik, 19. 8. 2010 14:49)
Ahoj, písala som ti dlhý komentár do "oblúbené odkazy" kde máš odkaz na Bárine stránky, neviem či si si ho našla :)
Ja žijem s rodičmi a tiež mám pocit, že nám berie energie viac prarodič ako malý autík :)
Zo skúseností skúste vynechať dočasne všetky miesta, kde malý nechce, on je úzkostný zbytočne ho to rozhadzuje, nech ide pre fotky sám manžel, alebo zbehnite tak aby tam malý byť nemusel.My sme mali obdobie kedy z milovania MHD ho začal panicky odmietať , nechali sme to tak, nenútili a dnes už zase cestuje a rád. mal obdobie že miloval obchody, potom tam nevkročil a teraz zase ide, síce nerád, ale zvláda to už.
A takto so všetkým, je to tvrdá hlavinka k tomu úzkostná náš V. takže nikdy nič u neho nátlakom nešlo. Máš moju podporu, nemá zmysel mu nútiť jedlá ktoré nechce, zbytočne ho to šprajcne. Ja som mala obdobie zúfania, v. nejedol tiež skoro nič okolo 3 rokov, potom si vyhodil mlieko z jedla a odvtedy sa to zlepšovalo. Hodne pomohla škôlka, tam sa naučil jesť veci čo doma dlho nejedol a dnes už si jedlo VYCHUTNÁVA pochopí len rodič nejedlíka-autíka čo to je za pocit, vidieť svoje dieťa jesť napr. kelovú omáčku a hovoriť mňam mňam (a to inak nemluví)my sme mu jedlo vždy potom len ponúkli ak nechcel, tak nejedol, dostal tie svoje 3 jedlá. neskôr sme ani neponúkali ale schválne pred ním jedli a jeho si nevšímali a on postupne začal chodiť a ochutnávať. Jediné čo ešte moc neje je ovocie, zeleninu už občas áno, polievky, prílohy, mäso z 8,5 kg "chudinky" má v necelých 6 rokoch 21kg :)
Amelia vydrž toto je blbý vek, ale niektoré veci sa vekom zlepšia, hlavne keď je malý aspík. U nás ako u detského autistu hodne vecí ide do kytek napr. spontánna hra je horšia ako v 2 rokoch, ale iné veci zase zvláda lepšie. Dobre že si si užila bez synáčika, potrebujeme to všetci!!! využí každú takúto chvílku a regeneruj nervy, ja viem čo to je mať doma autíka razenia ako Jeníček, ono nie je autista ako autista, ja poznám takých, (a aj môj syn má obdobia kedy taký je) že sú štastní spokojní, snažia sa proste radosť sa starať. A potom máš takých (a zase aj môj je taký hodne často) že sa ráno zobudí s blbou náladou a likviduje do večera celú rodinu svojimi požiadavkami.
Září je tu v cuku-letu!!
(Kristýna, 19. 8. 2010 14:12)Marci taky se těším na září, snad už bude doma klid a pořádek!!! Podle fotky to u vás vypadá úplně stejně jak u nás.Mějte se a pozdravujte holky!
Vydržte!!!
(Meggie, 19. 8. 2010 11:48)Zvládnete to, lebo už ste zvládli aj horšie veci... Časom sa snáď všetko aspoň do istej miery ukľudní... Myslím na vás...
Dovča
(Dana s Betynkou, 19. 8. 2010 6:46)Marceli,moc moc moooooc ti přeju ten krásný a klidný týden, cos prožila. Fakt sis ho zasloužila (jen by to chtělo ještě prodloužit,viď?)Přeju hodně síly do dalších dnů a poklidné zajeté koleje s Jeničkem
Dovolená
(Veronika Vorlová , 19. 8. 2010 2:20)
Marci ...přeju jen jedno ....ať už je po dovolené :-))) Já sama jsem z toho na nervy ...ale ty to máš vše o moc těžší ...
*
(Magda, 9. 9. 2010 12:41)