Canisterapie a rotvajler
Nedávno jsem napsala článek do místních novin.
"Donutily" mě k němu reakce lidí v obchodech a na poště.
Jen tak. Jako osvětu o tom, že autismus "vůbec" existuje.
Možná jsem měla chuť vysvětlit lidem, že můj syn není "nevychovaný spratek", ale chytrý a citlivý chlapeček, který nemůže za to, že mu byla do vínku dána porucha autistického spektra.
Nečekala jsem žádnou reakci, natož pozitivní....
Když noviny vyšly, tak mi napsala kamarádka, jestli jsem četla ohlas na své povídání.
Ne, nečetla.
Noviny sice jednou za 14 dní koupím - s vidinou, že si je NĚKDY přečtu, ale většinou se k nim nedostanu....
Napsala mi stránku a já jsem si cíleně přečetla jen ten jeden článek.... o canisterapii.
"Léčbu psem" provozujeme už několik let - našeho maltézáka jsme pořizovali před 6 lety Elišce na radu psycholožky.
A Jenda Betynku miluje, i když jí to občas dává najevo "zvláštním" způsobem - honí ji po zahradě s klackem, tahá ji za ocásek, vyhání ji z boudičky apod. Ale také jí hází její hračky a volá:
"Pines, Bety, pineeeees" (přines). Hází jí piškoty a granule po celém bytě a Betynka běhá, skáče a hledá je všude možně ...a vím, že jim to oběma dělá radost.
V tom článku byla zmínka o canisterapii se 2 psy - rotvajlerem a americkým pittbulem. V první chvíli ve mně úplně hrklo.
Cože? Tohle že jsou psi na canisterapii?
Můj laický pohled na tahle 2 plemena... ??? Řekla bych, že jsou to "zlí psi" - zrovna ti, o kterých ve zprávách občas slyším, že kousli dítě....???
Mám Jeníčka moc ráda. A představa, že by dělal těm psům to, co provádí chudince Betynce...??? Vždyť by ho museli kousnout....!?
V první chvíli jsem tu myšlenku úplně zavrhla. Rotvajler a pittbul? S Jeníkem? Nikdy!
Pak se mi to rozleželo v hlavě.
Měla bych alespoň poděkovat za nabídku "možné spolupráce"....
Sedla jsem k mailu, prohlédla jsem si fotky psů, osvědčení o výcviku, o složení zkoušek u zkušebních komisařů....
Ale pořád jsem váhala. Nabídku mi učinila slečna z Ochrany fauny, kam s Jeníkem nosíme kaštany a žaludy, a kam se rádi chodíme dívat na zvířátka.... tak snad ví, co dělá.... :-)
Říkala jsem si, že se tam zkusíme jít alespoň zeptat.....
První návštěvu jsem však naplánovala na deštivý a upršený den... Nějak mě to počasí neposlouchá a nenechá si ode mne poroučet.
Vešli jsme do areálu Ochrany fauny a Jenda spustil řev.... Nechtěl se dívat ani na lišku, na sovy ani na vydru...
Když přišla slečna se psem, tak se Jenda vehementně dožadoval do mojí náruče.
Myslela jsem, že to budeme muset vzdát... Chvilku jsem ho nosila kolem klecí a myšlenku na "kávu a povídání uvnitř" jsem vzdala.
Pes běhal sem tam, nosil šišky a klacíky a tím si Jendu získal. To jsou přece Jendovy oblíbené "hračky".
Sice se zpočátku bál k pejskovi přiblížit, nechtěl zvednout šišku ani ze země, natož si ji od slečny vzít....Ale postupně se "otrkal", bral si šišky ode mne a házel je pejskovi.... a nakonec si ani nevšiml, že jsem poodstoupila o pár kroků dozadu a on si bere šišky od "cizí slečny".
A dokonce "zapomněl", že PRŠÍ! :-)
Když zjistil, že stačí hodit šišky na jinou stranu, čímž vyplaší 2 čápi a také nějaké ptáky... a ti začnou mávat křídly, tak jeho radost neznala mezí....
Skákal na místě do výšky a radostně třepal ručičkama....
BYLO na něm vidět, jak je ŠŤASTNÝ. Smál se s otevřenou pusinkou a poskakoval radostí.
Když jsme odcházeli, tak dokonce pejska pohladil (udělal "malá malá") , což do té doby odmítal. Bál se.
....a nakonec řekl pejskovi AHOJ (když jsem mu to připomněla).
A to je co říct...Třeba paní učitelky ve školce nezdraví, babičku vlastně taky ne, ....
Večer jsem o tom přemýšlela a vytryskly mi slzy do očí. Nedávno byla někde anketa: "Je vaše dítě šťastné"??? Já to nevím...
Doufám. Pevně doufám, že snad... občas... ano...
Často si tím ALE nejsem jistá. Ať dělám, co dělám, někdy mám pocit, že nedovedu svého syna udělat šťastným. Takhle krásně štastně už dlouho ručičkama "netřepal"...
Jakto že mu "nějaký rotvajler" udělá víc radosti než maminka, tatínek nebo ostatní členové rodiny?
Občas se vynoří otázky: "Dělám dobře, když ho nechávám v blízkosti rotvajlera? Opravdu se mu nemůže nic stát?"
V koutku duše o něj mám hrozný strach....
Ale i tak díky Bohu za podobné lidi jako je slečna z Ochrany fauny, které není lhostejný osud "spoluobčanů".
Díky Bohu za lidi, kteří jsou ochotní zdarma věnovat svůj čas dítěti s handicapem...
A díky Bohu za pejska, který dovede rozesmát jednoho malého Autíka a vnést do jeho života radost a štěstí....
Komentáře
Přehled komentářů
Zdravím, jen chci potvrdit Vaše slova. Máme canisterapeutického rotvailera Terezku, která s námi žije v domově seniorů, kde pracujeme. Také s ní chodíme na canisterapii k dětem do nemocnice. Je to pes, který si nechá líbit naprosto cokoliv a za své tři roky života udělala pro lidi tolik dobrého, co nestihne většina lidí za celý svůj život. Z vlastní zkušenosti musím říci, že např. rotvailer je nesmírně křehká duše, která se ale dá velmi lehce zlomit a pak je pes agresivní. Navíc se vždy snaží vyhovět svému pánovi a když je bude vést k agresivitě, tak agresivní budou. Na horší pověsti těchto psů se podílí hlavně zamindrákovaní ubožáci, kteří si pořídí silného psa aby na okolí působili drsně a ještě ho vedou k agresivitě. Takovému člověku ale žádné zvíře nepatří do ruky. Média také hrají svou roli. Např. pokousání člověka jezevčíkem je neporovnatelně větší než rotvailerem, ale to nikoho nezajímá a nikde se o tom nedočteme. Když někoho pokouše rotvailer, tak všude vidíme fotografie krvelačných bestií a dramatickými nápisy o bojovém plemeni. Je to pár let, co se stal podobný případ a noviny k tomu případu zveřejnili fotografii rotvailera, který má vytřeštěné oči, vyceněné zuby. Zdálo se to opravdu jako útočící pes budící strach. Později jsem na tuto fotogtafi narazil na internetu, ale na neořezanou. Fotografie byla o tom, že daný pes se ve vzduchu snažil chytit balon. Tak je mi jen občas velmi líto, že mají takovou pověst a s naší Terezkou se snažíme dělat osvětu.
díky
(Amelie, 11. 12. 2011 9:38)Reni, Holkám je 13.5 , 12 a Jendovi 5 let. Děkuji za hezký komentář. Canisterapie už nám chybí, už tu dlouho nebyli. A zvládat se to musí, jinak to nejde. :-)
Máte můj obdiv
(Rena, 10. 12. 2011 21:56)Dobrý den, canisterapii se věnuji se svojí berňačkou půl roku a hledám na netu různé inspirace. Takto jsem narazila na Vaše stránky. S obdivem čtu vaše příběhy a nechápu, kde berete sílu a energii. Mám zdravé děti, dvě starší a dvouletou holčičku a občas se také cítím ze všech poviností unavená, ale jak to čtu, tak nemám být z čeho. Jak staré jsou Vaše holky? Ty jsou zdravé? Ještě jsem nepřečetla vše, ale máte můj veliký obdiv a moc Vám přeji, aby jednou bylo líp! :-)
I autíci mají svůj překrásný svět
(Sidy, 26. 6. 2011 11:31)I autíci mají svůj překrásný svět, jsi nádherná milující duše Márci, jsi matka co svému dítěti nabídla vše a tak to má být. Tvůj počin chápu jako jako vyjádření veliké mateřské lásky k dětem. Díky za to, že jsem se mohla s tebou setkat. Věřím, že čas přinese své plody, prostě musí.
Re: I autíci mají svůj překrásný svět
(Amelie, 26. 6. 2011 11:38)Sidy, děkuju! Jsi zlatá. I já jsem ráda, že jsem Tě poznala.
Nesmírná radost
(Karel B., 8. 5. 2011 22:37)Dobrý den, váš článek mi udělal nesmírnou radost. Sám mám doma velmi nekonfliktního rottweilera za jehož věrnost a spolehlivost bych dal ruku do ohně a už mi bylo nesmírně líto číst stále otloukané moudra o nebezpečném psu. Přeji další úspěchy a mnoho štěstí do života vám i synovi.
Re: Nesmírná radost
(Děkuji, 9. 5. 2011 0:48)I já Vám, Karle, děkuji..za návštěvu na našem blogu.
máme radost
(Pomocné tlapky, 3. 12. 2010 15:07)Dobrý den, máme moc velkou radost, že pesani pomáhají, že se najdou v dněšní době dobrovolníci, kteří pomáhají .Jsem šťastná, že pečeť " zlých" psů se daří bořit. Nejsou zlí psi, ale lidé, kteří je vychovají. Moc Vám přeji hodně krásných chvil Vašeho Jendy s chupáči. Věřím, že díky nim objevíte to , co je skryto.Tlapky
moc hezké
(veronikav, 24. 11. 2010 0:01)fakt skvělé -zase něco nového -super obdiv za odvahu a cvičitelce za zájem :-)
A proč né zrovna rottweiler?
(Lumír Krásenský , 23. 11. 2010 16:21)Bravo Lucko,zasloužíš si velké uznání:).Pokud je pes perfektně vedený,tak může dělat celkem cokoli,což jsi ty dokázala.
Proč rotvajler? Proč ne:-)
(Lucka, 23. 11. 2010 15:53)...jsem ráda, že Jeníkovi udělalo setkání s Olouškem takovou radost:-) Těším se na další spolupráci:-)
super
(Dva divoši, 22. 11. 2010 22:38)No Marci...super,že jste našli s Jeníčkem aktivitu, která mu působí radost...a směje se...já se psů bojím a tak mám tato plemana zařazená taky ve škatulce ..,,zlý pes"...a vida..není vše tak černobílé:-))
Tak rotvíci
(Andrea, 22. 11. 2010 19:59)
jsou mé oblíbené plemeno. Mě už hryzlo tolik pidi gaučáků, tzv. společenských plemen.
A canisterapeutické zkoušky by opravdu nevyrovnaný pes neudělal. Navíc to stojí nemalé penízky, tak pochybuju, že by do toho někdo šel se psem u kterého si není jistý.
A víš co? Já to, že se k tobě schoval, beru jako jeho veliký projev důvěry. K nikomu jinému by nešel. To TY! jsi pro něj přístav bezpečí. Vím, že bys ráda, aby tě objal a řekl, že tě má rád... A já fakt věřím tomu, že se jednou dočkáš. Drž se super mámo, myslím na vás každý den.
pejsek
(Agnes, 22. 11. 2010 14:48)Z toho rotvajlera a pittbula bych vůbec strach neměla. Byla jsem s naší labradorkou u canis. zkoušek a jsou dost přísný. Kdyby pes projevil sebemenší známky agresivity,neprošel by. Lukášek tam byl se mnou a padla mu do oka doga,furt za ní běhal. Z počátku jsem z toho měla divný pocit, ale pes byl velmi,velmi klidný a moje dítě šťastný.
Canisterapia
(Zuzana, 22. 11. 2010 13:57)Môžem ti povedať, že rovnako ako aj ty aj ja by som veru veeeľmi dlho zvažovala, či je vhodné sa priblížiť s tým mojím ujačaným Mateskom s "takým" psom. Môj Maťo sa bojí živých zvierat a doteraz nie je schopný pohladkať ani morské prasiatko (morče), ktoré máme doma. Neviem si vôbec predstaviť ako by reagoval na takéhoto psíka. Normálne si u mňa zasiala myšlienku, že snáď aj ja by som mohla s Maťom také niečo aspoň skúsiť. Možno by som bola veľmi prekvapená ako by Maťo reagoval. :o)
pes
(Magda, 22. 11. 2010 12:10)Marci, smekám zase...Před Tebou, že máš síly hledat takovéhle akce, smekám před slečnou, že cvičí psy pro ty naše čerty...zaujala mě ta věta, že si Jenda vyžadoval Tvou náruč. Sice to nevychází z lásky po mámě ale ze strachu, ale brala bych to jako fakt, že je to chvíle, kdy Ti nezakazuje se ho dotýkat. To se nechá pochovat, nechá se třeba pohladit???????
Re: pes
(Amelie, 22. 11. 2010 12:24)Magdi, bojí se třeba tatínka a křičí: "Bojím taťky, tuli tuli.." a leze mi na klín... a já ho u toho "semtam" pohladím po zádíčkách nebo po vláskách - pomalu a jemně, abych ho nevyplašila a někdy to přežije. :-) Mám z toho radost. Tedy néé z toho, že se bojí, ale že se na pár sekund přijde "pochovat".
Canis Rotvailer
(Fanda, 20. 10. 2021 14:42)